Na střechu nad hlavou už dnes šetříme dvakrát déle než Němci. Naději, že se to změní, ale politici před volbami nenabízejí. Neřeší ani klimatickou krizi, ani rostoucí společenské nerovnosti. Jako by je zítřek nezajímal.

Dosud z žádných voleb, které si pamatuji, jsem nebyla tak frustrovaná jako z těch nadcházejících. Doufala jsem v kampaň, která bude alespoň nějak reflektovat problémy generace mé i těch mladších. Která nastíní, jestli a kdy vzrostou naše šance najít střechu nad hlavou a založit si vlastní domov. Která ukáže, jak chtějí politici připravit zemi na rozsáhlé změny na pracovním trhu. A ano, doufala jsem, že se dozvím, jak konkrétně chce naše reprezentace čelit suchu i velké vodě, dvěma slovy klimatické krizi.

Odchod z NATO by nás vydal Rusům napospas. Přitom to vypadá, že SPD by mohlo být po volbách jediným Babišovým spojencem.

V pátek a v sobotu volíme, ale co vlastně? O čem jsou tyhle volby? Skutečně stojíme na rozhraní, můžeme přepadnout někam, kde se nechceme ocitnout? Často se teď mluví o tom, že je to volba mezi populisty a koalicemi, které chtějí změnu, jinou vládu. Taky se říká, že jsou to volby, jež rozhodnou, jestli se nezačneme vracet na Východ, k Rusku.