Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Jsem Zdeňka Šíp Staňková. Miluju svobodu, Pipi Dlouhou punčochu, cestování a zmrzlinu. Jsem taky matka tří dětí, propagátorka unschoolingu, sebeřízeného vzdělávání, dobrovolnosti a informovanosti v oblasti práv dětí a rodičů ve vzdělávání. Od roku 2012 se podílím na rozvoji iniciativy SvobodaUčení.cz.

Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Carol Black je režisérka a scénáristka oblíbeného sitcomu Báječná léta, ale taky skvělého dokumentárního filmu s názvem Schooling the World. Doporučuji film si vygooglit a podívat se na něj, mně kdysi zas o trochu víc otevřel oči a mysl.
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Svou cestou #39 – O svobodě a důvěře se Stáňou Stiborovou

Stáňa má 4 děti, je vášnivá cestovatelka a milovnice dobrodružství a taky autorka projektu Podnikání z pláže, který pomáhá lidem najít svou cestu v online podnikání a zároveň je vede do hloubek jejich duše. Jaká byla Stáni cesta skrz školský systém až k tomu, co dělá dnes? Může skutečně každý „podnikat z pláže“? Co je podle Stáni smysl života? Proč poslední 2 děti porodila doma? A jak to mají její 4 děti se vzděláváním?

Z rozhovoru:

„Nic z toho, co jsem se naučila ve škole, jsem nikdy nepoužila ve své profesi. Všechno, co dělám, jsem se naučila z 50% od mých rodičů a z 50% ze zkušeností.“

„Dodnes mám noční můry, ve kterých se vracím zpátky na gympl a znovu cítím tu šílenou křivdu a nesvobodu, kterou jsem tam prožívala.“

„Učitelé nás celou dobu buzerovali tím, že když nebudeme mít ty jedničky, nic z nás nebude, nikam se nedostaneme, za nic nestojíme…“

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Necítím potřebu nikoho o ničem přesvědčovat

Necítím potřebu před nikým obhajovat to, jak žiju.

Necítím potřebu někoho měnit. 

Žiju nejlépe, jak umím. Jsem na cestě. Jestli to někoho inspiruje nebo mu to dává smysl či cítí sounáležitost, jsem moc ráda. Pokud ne, nevadí. Píšu a točím, protože nemůžu jinak, chce to ven.

Žiju tak, jak žiju, protože potřebuju žít v souladu sama se sebou, se svými hodnotami. Času, kdy mi se sebou nebylo dobře, už bylo dost. 

Pokud existuje něco zvnějšku, co mě žene psát a točit, pak jsou to děti. Sama jsem uvnitř v mnoha ohledech zůstala dítětem. Cítím je. Cítím jejich bezmoc, strach, zahanbení, touhu po bezpodmínečném přijetí a lásce rodičů. Cítím jejich frustraci a bolest. Přála bych si, aby se jejich rodiče rozvzpomněli na svá vlastní dětská zranění, léčili je a nepředávali štafetu bolesti dál. Ale to už jsme zpět na začátku: necítím potřebu někoho měnit. Prostě mám jen přání a žiju nejlépe, jak umím.

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Respektující rodičovství v praxi

Před pár dny jsme seděli v jednom parku v Lisabonu u kafe a najednou se pár metrů od nás ozval hrozný křik. Automaticky jsem se otočila a uviděla asi tříletou holčičku a její maminku. Holčička měla odrážedlo a evidentně na něm moc potřebovala jet opačným směrem, než chtěla jít maminka. Křičela hodně, ale fakt hodně nahlas a bylo to dost blízko venkovního sezení kavárny, kde jsme byli my i hodně dalších lidí. Chvíli se přetahovaly o odrážedlo, jak se jí maminka snažila přesvědčit, aby šla jejím směrem. Holčička celou dobu nepřestávala křičet. 

Read the article (2 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Bez make-upu a kosmetiky

Možná jste si všimli, že nepoužívám žádný make-up. Poslední roky už ani žádné krémy na obličej, vozím si s sebou jen kokosový olej, který někdy používáme i na vaření, takže dvě mouchy jednou ranou a navíc člověk ušetří peníze i místo v kufru. 🙂 Jo vlastně: mám vytetované oční linky. Nechala jsem si je udělat v pětadvaceti s tím, že prý do 3 let postupně vyblednou a zmizí. Takže už je to 15 let a nevybledly ani trochu. 😄 No nic.

Na tomhle všem by nebylo celkem nic zajímavého, kdyby to pro mě nesouviselo s mnohem hlubšími a důležitějšími věcmi. Jako dítě jsem si prošla událostmi, které zanechaly mnoho hlubokých stop v mé duši. A nejen tam. Možná víte, že mozek dítěte se fyzicky formuje na základě prostředí, v němž vyrůstá. Neurony se spojují určitým způsobem. Kdybychom vyrůstali v bezpodmínečně přijímajícím prostředí, bez násilí fyzického i psychického, náš mozek by se vyvinul jinak.

Read the article (2 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Svou cestou #38 – O životě s ADHD s Vaškem Veselkou

Vašek se narodil v roce 1990 a v dětství mu diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci – dnes se jí říká ADD či ADHD. Jak Vašek prožíval dětství s touto diagnózou a ovlivňuje ho v dospělosti? Co jeho mamince poradil slavný profesor Matějček a co o Vaškovi soudily učitelky ve škole? Jak by se podle Vaška měli dospělí chovat k dětem?

Z rozhovoru:

„Ve třech letech jsem počítal se zápornými čísly a představoval si číselnou osu, jenže ve škole mě pak mučili úplně jinou podobou počítání. Mě to tak znejistilo, že jsem v první třídě úplně přestal umět počítat. Učitelky mámě řekly, že tak hloupé dítě snad nikdy neviděly a i ostatním dětem dávaly najevo, že jsem jiný a divný, což pak vedlo i k šikaně.“ 

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Co je vzdělávání?

Vzdělávání a učení je vše, co děláme. Lidské bytosti jsou přírodou a evolucí naprogramovány k učení se, bez toho by nepřežily. Stačí dětem nestát v cestě a učení jim neznechutit tím, že jej učiníme povinným.

Dítě se narodí a okamžitě je schopno se doplazit k matčině bradavce. Během prvního roku života se naučí tak komplexní a složité věci, že jen zíráme, uvědomíme-li si to naplno. Je jako houba nastávající z okolního prostředí vždy přesně to, co dává smysl v kontextu společnosti, v níž žije. Dokonale kopíruje rodiče, zrcadlí emoce, učí se komunikovat a rozumět světu i sobě. To vše se může ale zdravě dít pouze tehdy, jsou-li rodiče vnímání k potřebám dítěte, jsou-li skutečně přítomní a receptivní, neizolují-li dítě od okolního světa a naopak jej láskyplně a nenásilně, bez tlaku a očekávání podporují v jeho objevování. Učení se samozřejmě děje i ve chvíli, kdy se rodiče k dítěti chovají úplně jinak.

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

„Lotyšský parlament v pátek zakázal poslancům, kteří se odmítají nechat očkovat proti covidu-19, zúčastnit se plenárních schůzí a zasedání výborů a podílet se na schvalování zákonů a parlamentních debatách. Oznámily to tiskové agentury.”

echo24.cz/a/SF9V7/neockovani-p…
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Nomádi a worldschooleři

Stali jsme se nomády a worldschoolery. 

Už dlouho jsme o téhle životní změně uvažovali a vlastně k ní pomalu spěli. Zbožňuju cestování a je to podle mě ten nejlepší způsob učení se a vzdělávání. Jak pro děti, tak pro dospělé. Co může být lepšího, než poznávat jiné lidi, kultury, jazyky, jídla, historii, památky, přírodu,…? 

Dan a Lucie mají jiného tatínka než Astrid a taky silnou vazbu k ČR. Dan s námi přestal chtít cestovat už v době, kdy jsem ještě byla s mým bývalým mužem, takže jsme to respektovali. Lucie se mnou a Martinem byla před 4 lety měsíc na Srí Lance a další rok ještě tři týdny na Zakynthu, pak už taky nechtěla. Musím přiznat, že se jsem se tak trochu trápila rozervaná mezi touhou být s dětmi a pnutím cestovat. Několik let jsem tedy vydržela odjíždět jen na krátko a mezitím se narodila Astrid. Ta s námi vyrazila poprvé v sedmi měsících do mé milované Andalusie. 

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Rodiče jsou taky lidi #6 – Jsem na všechno sama! – druhá část

V předchozím díle RJTL jsme se zaměřily spíše na pocitovou a emocionální část výroku, že „Jsem na všechno sama“. Dnes rozebíráme to, že tenhle „pocit“ vlastně může být velmi reálný. Začneme od porodu. Jaký obrovský a transformační vliv má těhotenství, porod a to, co se děje potom, vliv na náš život? Jaká propast zeje mezi rodiči a dětmi ohledně našich vnitřních životů? Proč si myslíme, že jsme v tom, co prožíváme, sami? Jak mluvit o našem vnitřním prožívání, a to nejen s dětmi? Jak pracovat se svými emocemi a vjemy, které při nich cítíme v těle, a jak si pomoci (nejen) díky psychosomatice? Probereme i poporodní deprese a přidáme i nějaké tipy pro introverty.

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Když musíš, tak musíš

A Astrid musí vždy a všude. Moje prsa má pojmenovaná – Píko a Ďuý (Prsíčko a Druhý) a bohužel i v noci pozná, které je které, takže se nedá ošálit tím, že jí ve snaze nemuset se hýbat cpu to, které zrovna nechce. 😄

Mám v plánu kojit do samoodstavu, ale nebudu vám lhát: když vás už víc než 2 a čtvrt roku někdo celou noc každé 2 hodiny budí, občas máte chuť zemřít. 😄 Kojení je ale zázrak. Nasytí, utěší, povzbudí. Ten výraz, když je u prsa, stojí za všechen spánkový deficit světa. Čiré štěstí a blaho. Takže kojíme a kojíme, i v letadle. Jak to máte vy? 🙂 

Read the article (1 min read)
Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

Kdy do školky?

V kolika letech je dítě připraveno trávit čas mezi svými vrstevníky beze mě?

Jak poznám, že je na to dítě zralé?

Odpověď je jednoduchá a jsem si jistá, že ji všichni hluboko uvnitř znáte.

Odpověď zní: ve chvíli, kdy si to dítě přeje.

Možná se vám tahle odpověď nehodí. Potřebovali byste, aby bylo dítě zralé a připravené ve chvíli, kdy potřebujete vy. Takhle to ale miliony let evoluce nevymyslely. Společnost se změnila, ale mozek lidských mláďat funguje pořád podobně jako kdysi dávno. Že si jako dospělí něco toužebně přejeme, nebo se snažíme vývoj dítěte či své přesvědčení ohnout tak, abychom necítili vinu, na tom vůbec nic nezmění.

Rozumím vašemu dilematu, cítím vaši bezmoc, rozpolcení, zoufalství. Ale taky si ráda nalévám čistého vína.

Read the article (1 min read)