Montessori vzdělávání je opředeno mnoha mýty a předsudky. Mezi ty nejčastější patří přesvědčení, že jde o nový trend mezi alternativně smýšlejícími rodiči. Zároveň je tato metoda výuky často považována za drahou, elitářskou a velmi volnomyšlenkářskou. Podobné názory však nemohou být dál od pravdy. Montessori pedagogika se zrodila na přelomu 19. a 20. století, má velmi striktní pravidla a výzkumy ukazují, že je dokonce levnější než výuka v běžné státní škole. V čem tedy spočívá úspěch této progresivní pedagogiky a co o její efektivitě vypovídají vědecké studie?

Před pár dny jsem na jednom zpravodajském serveru narazila na článek o paní, která nechává své tříleté dceři na hlavě dredy a informuje o tom na Instagramu. Sklízí za to spoustu kritiky a dost lidí ji hodnotí jako matku, která zanedbává své dítě. Ten článek jsem nasdílela ve své “sociální bublině”, protože mi přišel vtipný i smutný, a vlastně i dost děsivý zároveň. Nějak nedokážu porozumět tomu, kolik agresivity v lidech vyvolávají různé – z mého pohledu nevinné – “odchylky od normy”. Ještě si tak nějak dovedu představit, že moje volání po dobrovolné školní docházce a po akceptaci dětí jako lidských bytostí vyvolává v mnoha dospělých strach o svou vlastní osobu a obavy z ohrožení vlastní integrity, ale dredy na hlavě úplně cizího dítěte, které navíc žije na druhé straně zeměkoule…? 

Koronavirus přinesl podněty a impulzy, které by neměly zapadnout. Vidím alespoň pět bodů k přemýšlení:

1.

Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku).

Učitel je ten, kdo doprovází. Ten, kdo motivuje, povzbuzuje. Ten, kdo za všech okolností podporuje, jde naproti a nezlomí nad nikým hůl. Zřetelně na tuto roli učitelů ukázala distanční výuka, ztratili jsme řadu „mocenských” nástrojů, jako jsou známky, povinná účast žáků ve výuce a jiné formy odměn a trestů, a v plné nahotě jsme mohli objevit, že naše role je služebná, nikoli mocenská.

2.

Je to jako když doma shromažďujete krámy, manželka vám říká, abyste je vyhodili, ale vy je máte rádi a nechcete se jich zbavit, i když jich máte plný byt a všude to překáží. Jenže pak se stěhujete a přijede jen malý náklaďák. A vy se musíte okamžitě rozhodnout, co je to důležité.

Zdroj: Respekt 19. 5. 2020

Přesně v téhle situaci jsme se v distančním vzdělávání ocitli a zjistili jsme, že bez spousty zbytečností v učivu se obejdeme velmi snadno,“ konstatoval v jedné ze série česko-slovenských on-line debat ředitel klánovické základky Michal Černý, jinak také předseda Asociace ředitelů základních škol v České republice.

Osudy rodičů a dětí jsou propojené, třeba skrz (zatím) nenaplněné touhy. „Je mi čtyřicet šest a svou vnitřní svobodu teprve hledám, svobodu dělat, po čem toužím. Ráda bych, aby mé děti byly svobodnější dřív,“ říká Martina Kaděrová, maminka dvanáctileté Sofie (která si s námi taky povídala) a devítileté Amálky a spoluzakladatelka školy Edisona. Během sociální izolace a ve vztahu k distanční výuce nabylo tohle její přemýšlení na intenzitě.

Když jsme spolu mluvily v březnu, hned po zavření škol, vypadalo to, že jste všichni doma spokojení.

Včera jsem si řekla, že zkusím takový článek napsat. Od včerejška přemýšlím, jak to napsat, aby byl pochopitelný. Jak všichni víme, tak každý je originální a osobnost sama o sobě a nelze tedy nikomu nic vnutit ani předělat a tak jsem se rozhodla, že vám popíšu pouze svou cestu a zda se jí inspirujete nebo napíšete, že je to hloupost je už jen a jen na vás. My už v tuto chvíli můžeme napsat, že žádné dítě s ADHD v rodině nemáme.

Nejmladší syn se narodil opravdu velmi aktivní a nejen to. Aktivní dítě opravdu nemůžete bít či na něj křičet, abyste ho „vychovala“, protože následně má úzkosti a pokud nechcete, aby úzkosti přetrvaly do pozdějšího věku (kde je i mnohem náročnější je léčit), tak raději změníte své chování k dítěti a zároveň najdete další pomoc např. v jídle a nejen v něm, jako my.

ADHD je nemoc, která má za mě více příčin. A tak zkusím některé z nich vypsat.

1. Citlivost na lepek a mléčnou bílkovinu a vysoká propustnost střeva

Jeden svět na školách, vzdělávací program společnosti Člověk v tísni, a Nadace O2 představují nový mediálně-vzdělávací seriál pro děti s názvem V digitálním světě. Reagují tak na dlouhodobý nedostatek výukových materiálů v oblasti mediální výchovy na prvním stupni základních škol.

Původem francouzský animovaný seriál je určen pro 6–12leté diváky. Přibližuje dětem prostředí „nul a jedniček“ a seznamuje je se základními pojmy a nástroji digitálního světa jako jsou vyhledávače, cookies nebo „lajky“. Vysvětluje principy tvorby bezpečného hesla, rozebírá důvody rodičovské kontroly a upozorňuje na nezbytnost ověřování informací. Otevírá i problematická témata jako jsou například projevy nenávisti a rizikového chování na internetu.

V Českých Budějovicích v září zahájí provoz ScioŠkola. Stane se tak prvním zařízením tohoto druhu v Jihočeském kraji. Devítiletá základní škola zatím přijímá děti do první až šesté třídy. ČTK to za SciŠkolu řekl Marian Golis.

„Zatím jsme přijali přibližně 20 dětí, ale ještě to nemám uzavřené. Předpoklad je, že v září jich nastoupí 30 až 35,“ uvedl Golis. Dodal, že děti se rozdělí do tří početnějších kolektivů. První budou tvořit prvňáci, druhá skupina se bude skládat ze žáků druhých a třetích tříd. V posledním kolektivu budou děti od čtvrté do šesté třídy. „Ale všechny skupiny budou rovněž propojené a pracovat v různých podobách na projektech,“ řekl Golis.