Na první pohled prostá otázka, co je cílem vzdělávání, nemá zdaleka jednoznačnou odpověď. Jsou to dobré známky, encyklopedické znalosti, výchova k občanství, nebo získání dovedností důležitých pro zažívání úspěchu v životě? Deník o tom hovořil se Silvií Pýchovou, ředitelkou Stálé konference asociace vzdělávání a koordinátorkou inciativy Úspěch pro každého žáka.

Zdroj: Deník 15. 7. 2021

Za měsíc a půl se děti vrátí do tříd, kam by se měly těšit. Jenže podle dat z mezinárodních šetření PISA cítí obavy před testem 40 procent patnáctiletých žáků a dokonce 64 procent dívek. Co to o českých školách vypovídá?

Lidskému životu nikdy plně neporozumíme, pokud nebudeme brát v úvahu nejvyšší aspirace člověka. Růst, sebeaktualizace, usilování o zdraví, hledání identity a autonomie, touha po dokonalosti (a další způsoby, jak vyjádřit směřování „vzhůru“) je třeba brát jako široce rozšířené a snad i univerzální lidské sklony.

V knize Motivace a osobnost představuje Maslow systematickou teorii a aplikaci motivace a osobnosti, kterou vyvodil ze syntézy tří přístupů: holistického, dynamického a kulturního. Nabízí rozšíření našeho chápání lidské osobnosti pohledem do „vyšších“ úrovní lidské podstaty. Jeho teorie je dnes citována nejen v psychologii, ale také ve vzdělávání, managementu, sociologii a mnoha dalších humanitních oborech. Její znalost patří k základům poznání o lidských potřebách a hodnotách, které člověku „umožňují být dostatečně silný a lidský, aby převzal kontrolu nad svým osudem“.

„Vypařilo se jim to z hlavy!“ „Dokončili jsme lekci – tak teď honem napsat test, než to všechno zapomenou.“ Zdi kabinetů by mohly vyprávět – podobných vět a jejich variací slýchají nespočet dnes a denně (pokud teda zrovna neosiřely vzhledem ke globální pandemii). Ale co vlastně o paměti a mysli říká věda? A co bychom si z těchto poznatků, sice neúplných, avšak v posledních letech díky rozvoji neurověd a kognitivní vědy stále bohatších, měli jako učitelé odnést?

Zdroj: blog na Otevřeno.cz 8. 11. 2020 

Výzkum mozku a mysli dospěl k rozlišení dvou typů paměti: pracovní (krátkodobé) a dlouhodobé. Zatímco pracovní paměť je limitovaná – dokáže se věnovat maximálně několika vjemům a informacím současně, dlouhodobá paměť je považována za nekonečnou. A zdárný přesun informací z paměti krátkodobé do dlouhodobé není nic jiného než učení. 

Graficky znázorněn vypadá tento tzv. Willinghamův zjednodušený model paměti asi takto:

Popularizátor informatiky Miroslav Mráz vede brněnské Digi centrum a působí v tamní ZŠ Labyrinth. Díky grantu O2 Chytré školy například v této základní škole věnovali pozornost online bezpečnosti, kritickému myšlení a práci s daty. M. Mráz připomíná, že je klíčové nabídnout učitelům pomocnou ruku při výuce "nové” informatiky a poskytnout co nejvíce konkrétních ukázek pro to, jak digitální kompetence smysluplně rozvíjet napříč předměty.

Vím, že je to troufalá otázka. Ale zkusme to: jak podle vás bude vypadat české školství za deset let? Viz revoluce 4.0?

Obecně si myslím, že na základních a středních školách do určité míry proběhne několik trendů. Nástup mladé generace učitelů se zahraničními zkušenostmi, například z Erasmu, s lepšími jazykovými dovednostmi a s tím spojeným větším rozhledem – mimo jiné také díky schopnosti čerpat ze zahraničních zdrojů, větší míře spolupráce se zahraničními kolegy/studenty.

V mnoha odvětvích se mluví o tom, že koronakrize pomohla urychlit změny, které by se jinak prosazovaly i několik desetiletí. Jednou z těchto oblastí je jistě školství. Jak by měla vypadat škola, která připraví studenty na pracovní trh 21. století a proč to tak zatím u nás ani po 20 letech od začátku nového milénia stále není?

Pozitivní vzdělávání

„Problém našeho školství vidím v tom, že se namísto rozvíjení silných stránek jednotlivých studentů a jejich osobní motivace zaměřujeme na to, aby všichni žáci dosahovali stanovené úrovně znalostí ve stejných předmětech. Třída není skupina lidí se stejnou schopností vnímat a porozumět látce. Klást všem totožné cíle může být neefektivní a demotivující jak pro žáky, kteří v daném předmětu vynikají, tak pro ty, kteří excelují jinde.

Po pohádkách moudré Šeherezády přišly podle Raymonda Smullyana na řadu hádanky. Aby nepřišla o hlavu, vypráví králi každou noc jednu, a jemu se tak líbí, že hned jak jednu vyluští, chce vždy slyšet další.

Celkem je tak v knize nabídnuto 225 hádanek různé úrovně obtížnosti. Všechny ale rozvíjejí logické myšlení, někdy vyžadují trochu matematiky, vždy ale postřeh a vtip. Na Šeherezádiny hádanky pak navazují staré historky s hlavolamy, hry s čísly, logické paradoxy a podobně. Kniha je určena pro všechny, kdo chtějí rozvíjet své myšlení a nenechat mozek zlenivět.

Raymond Smullyan je americký matematik, logik a filozof. Svou profesní dráhu začal coby kouzelník. Působil jako profesor filozofie na newyorské City College a na Indiana University. V Portále vyšla jeho slavná kniha Jak se jmenuje tahle knížka.

Ukázky z knihy najdete ZDE.

Původně byla kunratická škola obyčejnou základkou na okraji hlavního města. Od chvíle, kdy do ní nastoupil ředitel Vít Beran, se ale lidé do okolí stěhují jen kvůli tomu, aby jejich děti mohly právě do této školy chodit. Místní učitelé vyhrávají ankety o nejlepší pedagogy, žáci se učí podle nejnovějších poznatků o efektivní výuce.

Zdroj: Hospodářské noviny 9. 6. 2021

S blížícími se říjnovými volbami chválí Beran školské body programů obou opozičních koalic, Pirátů a STAN i volebního uskupení Spolu. Souhlasí se zaměřením výuky na dovednosti potřebné pro život i s nutností změnit přijímací zkoušky a maturity. Na druhou stranu se mu nelíbí podpora gymnázií. „Musela by přijímat jiné děti, ne ty, které se našprtají na přijímačky,“ říká ředitel v rozhovoru pro HN.

Výrazně více práce a stresu, obavy o budoucnost žáků, ale také spokojenost s tím, jak zvládli náročnou situaci. Tak podle výzkumu agentury PAQ Research a projektu Kalibro pro organizaci Učitel naživo vnímali čeští učitelé rok distanční výuky. Zvýšení tlaku na učitele představuje akutní problém hlavně kvůli tomu, že už před pandemií byla polovina z nich ohrožena syndromem vyhoření. Pomoct by mohla dosud chybějící systémová podpora učitelů i vedení škol.

Zdroj: Prezentace z tiskové konference 24. 6. 2021

Hlavní zjištění studie 

Jak učitelé a učitelky trávili čas výuky na dálku

Pokud by prošel návrh zákona zavazující budoucí vlády k udržení učitelských platů na úrovni 130 % průměrných mezd v ekonomice, bylo by to za cenu brutálních škrtů ve státním rozpočtu. Takto nedávno poslancům hrozila ministryně financí Alena Schillerová.

Zdroj: blog autora, Aktuálně.cz 12. 7. 2021

Uzákonění poměru učitelských platů k průměrné mzdě Sněmovna schválila koncem ledna na návrh Pirátů, když pro to hlasovali poslanci všech stran s výjimkou ANO. Snahu Pirátů zakotvit vyšší platy učitelů zákonem ministryně označila za nezodpovědnou. Piráti prý oponovali, že to nevymysleli oni, ale CERGE-EI. Ministryně zároveň připomněla, že současná vláda již slib zvýšit učitelské platy na 150 % jejich původní výše (v roce 2017) splnila, a že průměrný plat učitelů je dnes 46 tisíc korun měsíčně. Návrh zákona Sněmovna po jeho návratu ze Senátu neschválila. Na místě je do věci vnést více světla.

Smutný český rekord

Kniha matematických her se snaží zpřístupnit matematiku všem dětem: těm matematicky nadaným, ale i těm, které matematika zrovna moc nebaví. Známé hry přizpůsobuje jednoduchému i složitějšímu matematickému jazyku (pexeso, domino, hra v kostky, bingo), vedle toho kniha obsahuje i spoustu zcela nových her.

Provází děti do světa sčítání a odčítání, malé i velké násobilky, zlomků, hodin, geometrických tvarů, prostorové představivosti, pomáhá rozvíjet logické myšlení prostřednictvím matematických šifer a kódů atd.

Každá hra je v knize jednoduše popsána, obsahuje počet hráčů, rozpis pomůcek a procvičovanou matematickou operaci, případně obměnu hry (její těžší variantu pro vyšší ročníky), přílohu v podobě záznamového archu či komponenty potřebné ke hře. Stačí tedy přílohu z knihy pouze vykopírovat a použít ji ke hře popsaným způsobem.

Ukázat lidem, že konzumní styl života jim štěstí nepřinese, patří k cílům činnosti brněnského centra environmentálního vzdělávání Lipka. ČTK to sdělila ředitelka organizace a pedagožka Hana Korvasová, která dnes v Senátu převzala Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos v oblasti životního prostředí.

Zdroj: České noviny.cz 13. 7. 2021

Podle Korvasové je také důležité inspirovat učitele v tom, jak s dětmi hovořit o složitých tématech tak, aby získaly motivaci zapojit se do řešení. Korvasová se věnuje environmentálnímu vzdělávání přes 40 let. Porotci Nadace Partnerství, která cenu uděluje, ocenili i podíl Korvasové na rozvoji centra, v jehož čele stojí 19 let.

Rozdíly mezi tím, jak se učí v Česku a v jiných zemích Evropy, hledala srovnávací ministudie, kterou pro program Učitel naživo připravili Daniel Prokop a Václav Korbelář z PAQ Research.

Zdroj: Beduín 24/2021

Využili v ní data z mezinárodního šetření mezi učiteli 2. stupně ZŠ TALIS 2018 (v ČR se ho účastnilo přes 3400 učitelů a přes 400 začínajících učitelů) a doplnili je o zjištění z TIMSS 2019, mezinárodní šetření žáků 4. třídy, jehož součástí bylo v Česku i dotazování 264 učitelů a 26 začínajících učitelů.

Debaty o kvalitě našeho školství se velmi často řídí výsledky našich žáků v různých mezinárodních srovnávacích studiích, případně se sleduje procentuální úspěšnost žáků při přijímacích zkouškách nebo úspěšnost při skládání maturitní zkoušky.

Zdroj: www.magic-hill.cz 24. 5. 2021

Jistě kvantitativní ukazatele jsou do jisté míry důležité, zvlášť když v mnohých jako české školství pokulháváme. Svou důležitou roli hrají i v časech přijímacích zkoušek nebo maturit a také jsou oblíbené v tradičním přístupu, kde známka je jediným ukazatelem „kvality“. Tento jednostranný pohled na vzdělávání však rozhodně patří do minulosti.

Nápadně se totiž shoduje s rovnostářským přístupem, který zde obecně panoval, všechno všem stejně, všichni se naučí stejný obsah ve stejném čase, výsledky srovnáme podle stejné stupnice (kdo nezapadá, má smůlu) a získáme obraz „kvalitního školství“.

Rodiče dětí, kteří nestihli své ratolesti přihlásit na doučovací kempy financované ministerstvem školství, mají smůlu. Všechny jsou beznadějně zaplněné. O to větším překvapením je, že první dny od zahájení se organizátoři musí potýkat s vysokými počty dětí, které bez omluvy nepřijdou. Instruktoři čekají zbytečně, jídlo se vyhazuje, pořadatelé si už nyní dělají starosti s vyúčtováním, protože se neví, kdo nevyužité služby zaplatí.

Zdroj: Novinky.cz 8. 7. 2021

Letních doučovacích kempů, které mají dětem vynahradit dlouhou distanční výuku, se podle kapacit může zúčastnit až 100 tisíc dětí. Jejich organizátorům po celé zemi v rámci mimořádné dotace vyplatilo ministerstvo školství s ministerstvem financí 270 milionů korun. Jenomže hned na začátku se objevil zádrhel, přesněji řečeno státní svátky. A tak na některé doučovací kempy nedorazila někde čtvrtina, jinde i víc dětí. Bez odhlášení, bez omluvy.

Ráno si vyčistit zuby, přes den pít a jít si zaplavat, večer zalít zahradu a vysprchovat se. K tomu všemu potřebujeme vodu.

Na druhou stranu děti stále slyší, že by měly vodou šetřit. Proč? Dá se vypotřebovat všechna voda? Odkud vlastně pochází? A co dělá vodu tak zvláštní? Komu patří? Kromě odpovědí na podobné otázky se děti dozvědí také o vodě v lidském těle, v přírodě, v historii, v hospodářství, o fyzikálních vlastnostech vody, o její souvislosti s klimatem.

Bohatě ilustrovaná encyklopedie pro děti mladšího školního věku pojímá téma vody skutečně komplexně a také ukazuje, jak si zachovat tento veledůležitý přírodní zdroj, aby z něj mohl mít prospěch každý.

Christina Steinlein vyrostla u moře a studovala žurnalistiku a biologii (mimo jiné vodní ekologii) na Mnichovské univerzitě. Pracuje v oblasti zdravotnictví.

Mieke Scheier vystudovala ilustraci a živí se jako ilustrátorka ve svobodném povolání.

Více informací a ukázky najdete ZDE.

Děti často nepotřebují žádné speciální vybavení nebo jakkoliv připravené podmínky pro hru. Často jim stačí třeba jen kamínky nebo klacíky. Upozorňuje na to propagátor svobodné hry Petr Daniš. Právě o tomto vlastně nejobyčejnějším a dnes často zapomínaném druhu hry vydal loni na podzim společně s manželkou Justinou knihu. 

Zdroj: EDUzín 23. 5. 2021

Kniha Svobodná hra má v podtitulu napsáno: Jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti. Manželé popisují základní podmínky svobodné hry a nabízí i stovky takzvaných startérů, které hru podpoří. Autor knihy a taky ředitel vzdělávacího centra Tereza Petr Daniš byl hostem EDUcastu, podcastu informačního centra o vzdělávání EDUin. 

Poslechněte si podcast ZDE.

Jaké jsou podmínky, které svobodná hra potřebuje?

Před čtyřmi lety se Markéta Vokurková pustila na nejistou půdu. Dala si závazek, že se postupně naučí chodit se třídou ven nejen na výlety, ale i na matematiku nebo češtinu. „Jsme běžná základka, nejde to dělat jako někde v lesní škole. Postupně jsem přicházela na to jak,“ říká finalistka loňského českého ročníku učitelské soutěže Global Teacher Prize. Její škola výzvu přijala, venku učí už tři prvostupňové učitelky a od letošního května má všech skoro osm set žáků možnost trávit venku velkou přestávku.

Zdroj: Eduzín 16. 6. 2021

Loni jste skončila mezi deseti nejvýraznějšími učitelskými osobnostmi soutěže Global Teacher Prize. Byla pro vás profesní dráha učitelky jasná volba, nebo to prostě tak dopadlo?

Čím dál více učitelů si pravidelně odnáší inspiraci do výuky z Měsíce školních zahrad. Ukázal to letošní ročník, který probíhal během května díky spolupráci Nadace Proměny Karla Komárka a platformy Učíme se venku. Nadace myšlenku širšího využití venkovních prostor při pedagogické práci s dětmi letos podpořila částkou 150 tisíc korun. Účastníci ocenili zejména nápaditost kampaně, nesené v duchu čtyř zemských živlů.

I přes chladný začátek května a zátěžovou situaci při návratu dětí do škol z domácí výuky zaznamenal Měsíc školních zahrad mezi pedagogy citelný ohlas. Více než 2 300 se jich přišlo inspirovat na web https://ucimesevenku.cz, řada z nich pak opakovaně. Zvýšený zájem zažívaly také sociální sítě, kde učitelé a učitelky sdíleli metody a sbírali inspiraci. Za celý měsíc měly příspěvky přes 32 tisíc zhlédnutí.

Kniha je dělena do deseti celků podle deseti školních měsíců a podle deseti stromů. Jednotlivé stromy jsou v knize rozpracovány do témat tak, aby vždy naplnily všechny oblasti RVP.

Součástí plánu jsou básničky, písničky, pranostiky, přísloví, náměty na výtvarné činnosti (vždy s metodickým postupem a pomůckami), pohybové hry a pohybové činnosti, doporučené knihy (pohádky, encyklopedie) a tipy na výlety. Kniha tedy představuje komplexní roční vyučovací plán, který má děti vzdělat a pobavit a představit jim přírodu jako velkého silného kamaráda.

Stromy jsou tu s námi od nepaměti. Mají svá tajemství, kouzla a sílu. Život bez stromů si již neumíme představit. Bez nich bychom nemohli dýchat, v horkém slunci bychom se neměli kde schovat, nepochutnali bychom si na sladkých a šťavnatých plodech, neuvařili bychom si lahodný léčivý čaj. Jak bychom žili bez dřeva? A co teprve zvířata, hmyz a ptáci?

Aleš Miklík pracoval dlouhá léta ve vedoucích pozicích velkého internetového vydavatelství nebo pod známou značkou Forbes, až jednoho dne radikálně změnil svůj pracovní život a začal se naplno věnovat tomu, co ho nejvíc bavilo. Rozhovor s ním původně vznikl pro blog Smysl v práci, ale i když se týká pracovního života, obsahuje řadu myšlenek, které souvisí se vzděláváním, a v tomto směru může být zajímavou inspirací. Takovým přemýšlením mimo zaběhlé koleje, tedy hezky nečesky „out of the box“.

Zdroj: Magazín Perpetuum 2. 6. 2021

Aleše Miklíka to odjakživa táhlo ve volných chvílích do přírody. Ne tak jako většinu smrtelníků, ale na dlouhé a dlouhé hodiny. Nakonec se rozhodl pro radikální změnu a dnes se věnuje lesní terapii, která má bohatou historii v Japonsku. Zároveň ale nezanevřel ani na svět médií, ve kterém se dlouho pohyboval, ale našel průnik obou světů. Vedle lesní terapie se stará také o mediální aktivity Hnutí DUHA.