Loni v létě jsem strávil tři dny v office bloku na okraji Prahy. Vzali si mě jako tlumočníka na školení, kde vlastně tlumočníka nepotřebovali. Všichni tři (školitel a dva školení) uměli anglicky zhruba stejně blbě, takže se docela pěkně domluvili. Seděl jsem na zadku a čekal, až mě budou potřebovat. Tři dny bezbřehý nudy a čučení do blba občas přerušila otázka: “Jak se řekne středník?” Odpověděl jsem a čučel dál. Na intenzivní slunce za oknem, odstíněný předokenní žaluzií a roletou, aby se dalo rozsvítit světlo. Na fontánku mezi kostkama domů, kam chodili ti rebelštější zaměstnanci kouřit. Na provoz v protější sendvičárně, kde byla neustálá fronta stejně oblečených stejně starých mužů a žen, vyměňujících si neškodný fráze o dopravě, dovolený v Chorvatsku a o tom, jak hrála Sparta.

Vstávám brzy, buděj mě děti. Nechoděj do školy, škola je zavřená. I tak vstávaj brzy. Ptáci řvou. Píp, píp. Tak nějak řvou. Vyhlídnu z okna a vidím ve světě jaro. Jehnědy a kvetoucí myrobalány. Meruňky. I ty naše. Příští tejden zmrznou. To se stane. Zas bude něco jinýho. Ráno je klidný, tichý. Nasnídám se a jedu do práce. Dneska budu zcezovat likér z bylin, exportovat sud z výrobny do skladu, čistit kolonu a připravovat ji na pálení ginu. Venku je kráně, ptáci řvou. Na silnicích skoro nikdo.

Denně jezdím na Tursko. Poslední vesnice před Turskem jsou Velký Přílepy. Loni v létě tam rozkopali křižovatku. Stavba zhruba deset na deset metrů, nějakej ten pruh uzavřeli, ale furt se dalo jezdit. Ovšem ty kolony. Co tam tak dlouho dělaj? Říkal si každej, kdo tamtudy jezdil. Těžko říct. Občas tam někdo byl, občas ne, rozkopáno ale bylo furt. Tejden. Dva tejdny. Měsíc. Dva měsíce. Tři měsíce. Půl roku. Večer jsem se pro pobavení díval na video, ja v Holandsku vyměnili během noci celej dálniční most o osmi pruzích. Během noci.

Mám to potěšení vás pozvat na jubilejní desátý ročník přehlídky českých i zahraničních ciderů. Je to masakr, že už to dělám deset let. Hodně se toho za tu dobu změnilo. Prageři to prodali Kofole. Vznikly další profi party. Založili jsme Unii. O všem budeme mluvit. Přijďte! Bude to mejdan jako vždycky!

KDY? 17. března v pražské MeetFactory

ČASY: od 17 hodin přednášky a workshopy, od 20 hodin ochutnávka

VSTUPENKY: na GoOut.cz

PROGRAM: na webu CIDERSHOW

Seznam vystavovatelů

Profesionálové

• Tátův sad
• UTOPIA
• Cidre Kliment
• Cider Bohemia
• BACHA! cidre
• Cider Stebou
• Cidre 99
• Chříčský cider
• Magnetic Apple
• Divoké jablko
• Johannes Cyder
• Cidérka
• A.K.Cider
• Carboycidre

(a postupně budou přibývat další jména)

Amatéři 

• První prajzské 
• Cider de papa
• CEEH cider
• Dvaid cider
• Expat cider
• Sadrowitch
• Malvína
• Doubravka
• Zdrcený jablko / Epik
• Ciderbuch
• Kopaničiarský cider (SK)
• Matica ovocná (SK)
• Foot Made Cider
• AUT-SAJDR

(a postupně budou přibývat další jména)

Kdysi jsem se smál Vaškovi Smolíkovi, že je dokonalým profesním mandalistou. Vrhne se nadšeně na studium koloidní fotografie, úspěšně ovládne obor, udělá si pro radost pár fotek, načež všechno vybavení někomu dá a jde dál. Třeba na včely. Prozkouší několik cizích metod, vyvine si metodu vlastní včetně vlastního úlu, zfanatizuje davy nadšenců, který za ním jezděj z celý republiky na školení. Pak ho najednou začne něco zvrbět, celý to zabalí a jde jinam. Ke keramice. K octům. K saké nebo k misu. To je fuk. Takhle se mi nedávno někdo smál, když jsem mu říkal, že končím s vínem. Smolíkuješ, chlapče, Smolíkuješ. Ale ne. Nejsem zdaleka takhle univerzální.